Když jsem se týden před odjezdem do Sarntalerských Alp dočetl, že v Alpách napadlo místy až 50 cm sněhu, trochu jsem znejistěl. Že by bylo opět klasické linhartovské počasí? Nic takového se naštěstí nekonalo. Pokračovat ve čtení Sarntalerské Alpy 2011

Po loňském nezdaru v podobě běžkařského přejezdu Polonin, jsme se letos kousli a zkusili tuto taškařici zopakovat. Oproti loňsku jsme vyrazili ve směru Osadné-Nová Sedlica. Musím konstatovat, že tento směr se nám po dojezdu do cíle zdál příhodnější pro pohyb na ďábelských prkénkách. Pokračovat ve čtení Poloniny 2011

Letošní podzimní akce Eisenerzské alpy 2010 byla poněkud extrémnější. Je pravdou, že počasí bylo opět klasické Linhartovské (sníh, mlha a vítr), tedy alepsoň v první půlce této akce. Někteří z nás zažili na chatě Reichenstein hütte „deja vu“- probudili se do naprosto stejných klimatických podmínek jako v roce 2003, kdy jsme se pokušeli o přechod tohoto krásného pohoří poprvé. Extrémnost však počasí zapříčinilo jen částečně.

Pokračovat ve čtení Eisenerzské Alpy 2010

Po měsíci téměř nepřetržitých dešťů, kdy jsme si vyzkoušeli, že neporučíme větru natožpak dešti, jsme se začali balit na naši letošní první akci „Vysoké Tatry 2010“, která se uskutečnila na stejném místě jako loni, tedy ve Staré Lesné. Tentokrát jsme vyrazili sami chlapi, páč Hanča hlídala naši čerstvě narozenou Kristýnku. Při ládování veškerého proviantu a batožiny jsem si uvědomil, že toho vezeme dvakrát tolik co loni. Ne nadarmo se říká, čím víc prostoru máš, tím víc toho táhneš – ještě že nemáme Volkswagen transportér

Pokračovat ve čtení Vysoké Tatry 2010

Když jsem přemýšlel nad letošním tradičním běžkařským přejezdem, napadlo mě, že bychom mohli zopakovat osvědčenou, orientačně nenáročnou jízdu od jednoho hraničního kamene ke druhému po vzoru Oravských a Kysuckých Beskyd, které jsme absolvovali v roce 2008. Prstem na mapě jsem se posouval po polsko-slovenské hranici stále dále na východ, až se můj ukazováček zastavil u NP Poloniny. Předpověď naznačovala, že se má ochladit, což jsem považoval za jistou výhodu (nevědouce co to bude za marast). Po 12 hodinách strávených ve vlaku a autobusu jsme se dostali do nejvýchodnější vesnice Slovenska – Nové Sedlice. Pokračovat ve čtení Poloniny 2010