Nízké Tatry 2014

Po loňském vydařeném přejezdu Východní části Nízkých Tater, kde jsme si vyzkoušeli naše backcountry běžky v neprostupném terénu zdejších polomů, jsme se tentokráte zaměřili na ostřejší pasáž NT, a to Západní. Nabuzeni výhledy z autobusu na prosluněný hřeben jsme v pátek kolem 8 ranní vystoupili na zastávce Čertovica motorest s vidinou rychlého převléknutí a nástupu do zasněžené stopy. Počasí v sedle však nebylo zdaleka tak optimistické jako v autobuse. Mlha, která nás přivítala, se z počátku dala krájet a tak jsme využili místního ubytovacího zařízení k pohodovému převleku a lehké snídani. Obětavý a lehce překvapený personál se nás ihned po příchodu snažil umístit na terasu, této myšlence jsme se bránili, až do chvíle, kdy jsme zjistili, že je prosklená, zastřešená a vytápěná, prostě luxus. Po snídani a rychlém převleku nastal náš úprk na první vyhlášený vrchol Lajštroch 1602m. Zpočátku kluci plni euforie ze stoupacích pásů, které většina na této akci prvně testovala, vybíhali první metry sjezdovky s rozkoší a slovy „kua to ale nádherně stoupá“. Po pár desítkách výškových metrů tato euforie z každého vyprchala a na tváři byl patrný jen sveřepý výraz. Ten se však po vyšlápnutí ostré sjezdovky změnil v opět radostný. Na chatě M.R. Štefánika jsme okusili regionální speciality v podobě polévek či gulášů a nesmělo chybět ani nejvýše čapované pivo značky Corgoň na Slovensku. V rámci tréninku a díky kvalitním sněhovým podmínkám jsme to vzali přes nejvyšší vrchol NT Ďumbier 2043m s viditelností 5m, Krupové sedlo a Demänovské sedlo na Kamennou chatu (Kamienku) pod Chopkom, kde byl naplánovaný první nocleh. Ten se nakonec konal v jiném zařízení, které umožnilo v osudný večer uspořádat zajímavou taškařici, plnou vyprávění, koštování našich ovocných pálenek, prostě večůrek s welcome drinky jak se patří.

Ráno druhého dne bylo ostřejší, především díky povedenému večůrku. Mlha, která se nás držela celý předchozí den, zmizela a východ slunce na Chopku 2024m, odkud byly výhledy až na Babiu Horu 1722m v Oravských Beskydech, byl neskutečně nabíjející. S perfektní dohledností a vidinounových zážitků jsme se směle pustili po hřebeni směrem na Děreše a Chabenec. Občas byl náš postup okořeněn téměř nulovou viditelností díky mrakům, které s přibývajícím časem nastoupávali z údolí a převalovali se ze severní strany hřebene na jižní. V sedle před samotným výšvihem na Chabenec 1955m jsme provedli malou občerstvovačku (čajík a tatranka) s pohledem na neskutečně vysněženou boční rozsochu hřebene s vrcholy Skalky a Žiarske hole. Výstup na Chabenec se díky této občerstvovačce změnil na radostný úprk. Následoval už jen dojezd na chatu Ďurková, kde jsme měli dle plánu další nocleh. Na chatu jsme dorazili jako první cca v 15.00 a měli jsme výhodu ve výběru lože čti matrace. Chatár nás překvapil větou „chlapci musítě sa uskromnit, má príjsť veľa ludií…“ a sáčkoval nás vždy 3 kousky na 2 matrace . Většina z nás jevila zájem alespoň na pár minut vyzkoušet, jestli jsou matrace dosti měkké Jelikož Aleš, Igor a já jsme táhli i fungl nové sněžnice made in Lidl a Peťa měl zapůjčené mačky, museli jsme vyrazit je otestovat na vrchol Ďurková 1750m, odkud jsme měli v úmyslu nafotit pár fotek západu slunce. Již při východu z chaty se do nás pustil vcelku slušný vítr, který se vzrůstajícími metry a přibližováním se k hřebeni samotnému narůstal a na hřebeni dosahoval dle chatára rýchlosti víchrice. Focení se v těchto podmínkách stalo bojem o nerozmázlou fotku a neomrzlé prsty Všechno dobře dopadlo a po západu slunce jsme se objevili zpátky na chatě, která již co do množství lyžařů, turistů a jiných příchozích, praskala ve švech. Naše místa, která jsme měli nachystána na večerní taškařici, byla nekompromisně zabrána dalšími horaly a tak jsme museli ve stoje vyčkávat, až se některé místo na lavici uvolní. Takto jsme se postupně prostřídali a díky našim ostrým loktům jsme zabrali i půlku lavice. A na řadu již přišly panáky borové vody, čti borovičky. S přibývajícími kalíšky se Igor chopil kytary a já lžiček a za pění songů Zvonky štastia a Holubího domu, jsme si získali většinu spolusedících, a to že jich dole bylo Ve 22.00 chatár zavelil večerka a nastal těžký chaos. Ti kteří, doposud klidně seděli na lavicích se hrnuli do noclehárně, druzí zase zabírali na spaní místa na stole a právě opuštěných lavicích. Po desáté večerní na chatu přijížděli a přicházeli poslední opozdilci, pro které bylo místo v lepším případě pod zaplněnými stoly a lavicemi, v horším už pouze v křeslech, či na stojáka. V tuto chvíli jsem si vzpomněl na chatárova slova, že nás tu večer budě veľa Šťasten, že ve spacáku nemám nějakého nezvaného nocležníka, jsem ulehl a s nasazenými špunty usnul spokojeným spánkem. Jen pro zajímavost v noclehárni nás spalo cca 40 ludí a v jídelně dalších cca 30. Dobrých lidí se vždycky vejde!

Balení druhý den ráno bylo neskutečným zážitkem, byl jsem překvapen, že mé rozvěšené věci se nepromíchaly s ostatními, nebo že si je prostě někdo nezapůjčil, v tom mrďasu měl každý svůj systém. Další den, díky horším sněhovým podmínkám jsme se rozhodli sestoupit přes Struhárske sedlo, Kyslou do dědiny Jasenie. Cestu Jasenianskou dolinou se nám podařilo díky vstřícnosti místního rodáka podstatně zkrátit a tak jsme si užívali piva a borovičky na náměstí v obci Predajná. Já jsem si těchto lahůdek užíval do doby, než jsem si rozpomenul, že se v ČR budu přibližovat ještě vozem.

Pro některé místní, kteří právě ukončili nedělní bohoslužbu a vraceli se z kostela, jsme byli motivem k prohození pár slov. Některým se konverzace s námi zalíbila natolik, že jim nebylo možné uniknout, že Peťo

Co říci na závěr, luxusní počasí, super zážitek s perfektními parťáky. Díky chlapci. Hore zdar a Skol příště!

Fotogalerie z naší taškařice tu: Fotky NT 2014 David

Prolink na Alešovu fotogalerii tu: Fotky NT 2014 Aleš

Dave