Poloniny 2010

Když jsem přemýšlel nad letošním tradičním běžkařským přejezdem, napadlo mě, že bychom mohli zopakovat osvědčenou, orientačně nenáročnou jízdu od jednoho hraničního kamene ke druhému po vzoru Oravských a Kysuckých Beskyd, které jsme absolvovali v roce 2008. Prstem na mapě jsem se posouval po polsko-slovenské hranici stále dále na východ, až se můj ukazováček zastavil u NP Poloniny. Předpověď naznačovala, že se má ochladit, což jsem považoval za jistou výhodu (nevědouce co to bude za marast). Po 12 hodinách strávených ve vlaku a autobusu jsme se dostali do nejvýchodnější vesnice Slovenska – Nové Sedlice. Místní „starosta“ – dle vzhledu jsme ho tak otipovali – nás přivítal na „začátku“ Slovenska. Vysvětlení k tomuto tvrzení měl prosté: „Však i slnko vychádza na východě, no nie“. Po krátkém občerstvení v místním penzionu Kremenec jsme za vydatného sněžení vystoupali pod nejvýchodnější bod Slovenska ke stejnojmennému Kremenci (1221m).

V bukovo-jedlovém pralese jsme již za čelovek, nepolevujícího sněžení a sílícího větru rozbili náš první bivak. Po předvečerních debatách co dělat v případě napadení medvěda postupně všechny 4 stanové jednotky nakonec usnuly. Tuto noc jsem obohatil hláškou, která se nesmazatelně zapsala do hlášek účastníků této taškařice. „Hoši máme ho tu“ jsem zvolal poté, co jsem si spletl Barču (čti pouštního bojového psa, nebo také tečovickou pouliční rasu), ukrytou u Aleše ve spacáku a lízající orosenou stěnu stanu, s medvědem. V tu chvíli se začínaly rozsvěcovat čelovky v jednotlivých stanech a Kuba vlastním tělem chránil igelitku plnou dobrot. Po zjištění, že se jedná pouze o planý poplach a po pronesení pár ostřejších slov od mých spolunocležníků, jsme všichni zase vytuhli.

Druhý den ráno nás počasí opět nepřekvapilo, sněžení a vítr neustal a doprovázel nás po celý den, postup se díky 40 cm čerstvého prašanu značně zpomalil. Díky silnému větru jsme často prošlapávali převěje, ve kterých bylo sněhu doslova až po pytel. Další večer se nesl v obdobném duchu prvního, tedy vyjma mé hlášky, avšak s neutuchajícím sněžením a stále dujícím větrem. Poslední den (třetí) jsme nakonec zvolili ústup z tohoto nádherného a divokého koutu Slovenska s vidinou naší další návštěvy v příštím roce, kdy se pokusíme navázat tam, kde jsme letos skončili…

Dík patří všem statečným borcům ve stopě! SKOL Poloniny 2011.

Pár fotek z výletu najdete po kliknutí na následující odkaz: Foto Poloniny 2010

Fotky účastníků akce naleznete po klinutí zde: Ocima ucastniku akce